HRÁČ: lemon
JMÉNO POSTAVY: Heinrich "Henry" Strauss
RASA: Upír
DATUM NAROZENÍ: 9. 4. 1827, Gräz, Rakouské císařství
ZAMĚSTNÁNÍ: "Podnikatel"
FACECLAIM: Colin Farrell
HL. FOTKA: https://i.pinimg.com/originals/86/98/93/8698930c53be71a9edec100aa9f8a252.pngGIF: https://i.gifer.com/Xobs.gifRODINAMatka: Anna Strauss, née Farber †
Otec: Friedrich Strauss †
Sourozenci: Anna-Lisa †, Maria †, Frank †
Stvořitelka: Christina (Wettin), prastará plavovlasá upírka s andělskými rysy. Jsou spolu poměrně pravidelně v kontaktu (řadu podniků rozjeli spolu)
ZAJÍMAVOSTI- Již celé dekády je znám jako Henry Strauss, jeho původní německé jméno zná jen málokdo
- Díky svému věku a historii umí plynně mluvit nadstandardním počtem jazyků: anglicky, německy, italsky a francouzsky
- Má zlatě zbarveného britského kocoura jménem Muffin (
https://i.pinimg.com/564x/0c/46/7a/0c467a5d76c1210c31d5504b41049ac8.jpg)
- Na hrudníku má poměrně velkou jizvu od probodnutí bajonetem (viz historie)
VZHLEDHenry je vysoký čtyřicátník s lehce prošedivělými tmavě hnědými až černými vlasy i vousy. Povětšinou je hladce oholen, nezřídkakdy si však nechává i decentní strniště. Jeho oči jsou tmavé skoro jako jeho vlasy, téměř černé se záblesky hnědé na příhodném světle. Tmavé oči jako by přispívaly k celkově nepřístupnému výrazu ve tváři, který má nasazen možná častěji než je zdrávo. Nejčastěji ho spatříte v drahých oblecích, košilích a kabátech. Těch má doma plný walk-in šatník, v různých barvách a vzorech pro různé příležitosti. Na druhou stranu mu nedělá vůbec problém jít vyhodit pytel odpadků v teplákách, starých pantoflích a oblíbeném tričku na doma, což může být pro kolemjdoucí zvyklé na nóbl štramáka poměrně šok.
POVAHAJeho povaha má dvě strany – vnější vlídnou a šarmantní a vnitřní manipulátorskou. Umí být značně výřečný, což jej jako „businessmana“ vyšvihlo vzhůru poměrně rychle. Prodal by vám i vlastní babičku a tvrdil by vám, že je to Porsche 911. Což odkazuje také na jeho pochybný morální kredit, kdy osobní prospěch klade nad zájmy ostatních. Má rád úspěšné nebo obecně schopné lidi a rád se jimi obklopuje. Je nekompromisním vůdcem, který neodpouští selhání a už vůbec ne zradu. S takovými odpadlíky pak nejedná v rukavičkách a mnoho nebožáků se záhadně ztratilo neznámo kde nebo nehodou uklouzli ve vaně a zlomili si vaz. Většinu špinavé práce za něj dělá síť jeho kriminálních pohůnků, nicméně když si to situace vyžaduje, nemá problém se chopit pistole a použít 9 mm argumentů. Když se s ním znáte delší dobu a nejste jen jeho nohsled nebo oběť, dá se s ním vlastně bavit úplně v pohodě a rázem z něj vyleze fajn chlapík, se kterým zajdete na tenis a pak si dáte dvě piva v restauraci. Umí se bavit relativně o čemkoliv, přeci jen toho zažil docela hodně. A když náhodou o tématu mnoho neví, bude dělat, že ví úplně přesně o čem mluvíte. Anebo vás bude ignorovat, záleží na míře otravnosti. A také znovu záleží na tom, co jste zač. S bezdomovcem se bavit nebude vůbec, kdežto s poradcem prezidenta, byť by byl sebeblbější, bude klidně pravidelně hrát golf.
HISTORIEHeinrich se narodil nepříliš dlouho po konci Napoleonských válek dne 9. 4. 1827 do vzácného období relativního míru. Narodil se do měšťanské rodiny v Gräzu, hlavním městě Štýrska v Rakouském císařství, která si žila docela nad běžné poměry díky obchodnímu cechu, jenž jejich rodina po celé generace vedla. V cechu byla celá plejáda obchodníků a překupníků se zbožím jaké si jen dovedete představit (a které lze zpeněžit). Cech měl významnou stinnou stránku, a to rozličné nekalé praktiky – především výpalné od živnostníků – nebo pašování či falšování zboží. Skrze cech byly na tu dobu prováděny nevídané daňové úniky, které kupodivu nebyly nikdy odhaleny. Možná byli podplacení klíčoví úředníci, kdo ví. Díky tomu se Heinrichovi dostalo mimo jiné dobrého vzdělání.
V každém případě se mladý Heinrich, po neshodách se svým otcem ohledně vedení cechu (Henryho vize už se blížila spíše kriminálnímu kartelu se vším všudy), rozhodl uplatnit své ambice a štěstí službou v císařské armádě. Krátce po narukování a výcviku už byl vyslán do Vídně potlačit povstání v roce 1848. Bojovat proti chabě ozbrojeným Vídeňákům se mu zalíbilo, a tak v armádě zůstal i nadále a vysloužil si hodnost poručíka. Vypracoval se až na kyrysníka a po roce 1860 na dragouna.
Zlom nastal v roce 1866, kdy byla prusko-rakouská válka v plném proudu. Výsledek bitvy u Hradce Králové zná skoro každý. Rakušani tam dopadli jako sedláci u Chlumce a po jatkách na Chlumu krylo jejich ústup rakouské jezdectvo, kde sloužil i Heinrich, tehdy čerstvý čtyřicátník. To byla taková druhá epizoda zbytečného krveprolití prusko-rakouské války. A to všechno vlastně jen proto, aby si parta králů a generálů poměřila, kdo ho má větší (meč). Během toho strašného utrpení na polích za Hradcem byl Heinrich smrtelně raněn, když mu jeden z pruských vojáků proklál hrudník bajonetem. Kůň jej polomrtvého a s prokrvácenou bílou uniformou dovezl mimo největší vřavu. K jeho paradoxnímu štěstí v neštěstí jej kůň dovezl za pruské linie, kde narazili na pruskou polní nemocnici. Jedna z posledních věcí, kterou si pamatuje před tím, než upadl do bezvědomí, byly šokované výrazy Prušáků, že se u nich objevila rakouská skoromrtvola jen tak jako by nic.
Během krátkého nabytí vědomí ležel na zemi vystlané slámou, nad ním se skláněla ošetřující sestřička, pohledná plavovláska něžných rysů poněkud zhrublých všudypřítomnou špínou a zaschlou krví. Henry si pamatuje, že s ním vedla rozhovor, jehož obsah si už zdaleka nevybavuje. Inu, byl to spíše monolog, Henry se snažil neumřít a u toho jen cosi blouznil. Nebo si to alespoň myslel. Něco na plavovlásku muselo zapůsobit, protože mu věnovala významný pohled a pronesla těžko uvěřitelnou větu: „Napij se mojí krve a budeš žít. Volba je tobě,“ a s nastaveným zápěstím a očekáváním zračícím se v jejích očích sledovala volbu. Dragoun na hranici smrti už sotva rozlišoval realitu a instinktivně popadl její zápěstí, do něhož se zakousl a z posledních sil se napil její krve, načež pár okamžiků poté zemřel.
Probudil se o několik hodin později, už se stmívalo. Těžko popsatelné pocity by se daly shrnout do prostého zmatení. A ten strašlivý všudypřítomný puch! Všechno vnímal mnohem víc než dřív. Ležel na mrtvolách, což v bitevní vřavě není tak výjimečné, nicméně on byl pohozený s ostatními padlými na káře určené k odvozu těl. Zmatení se stupňovalo. Stejně tak zvláštní neznámý pocit, který by se dal přirovnat k hladu. Ale takovému, který zažijete během strašlivého hladomoru. Vypotácel se z káry a zamířil kolem pruského tábora směrem pryč, k městu. Napůl cesty se rozhodl přenocovat ve stodole u vísky, jež se zdála opuštěná. Zdání samozřejmě klamalo a brzy se ve stodole objevila selka nesoucí uklidit vědro. Při otvírání vrat se škrábla o hřebík a krvácející ranka spustila zvrácený řetězec událostí. Čerstvá krev v nově proměněném upírovi vypnula lidské zábrany a přepnula ho do loveckého režimu. Heinrich se na selku vyřítil a poprvé se napil lidské krve.
Novopečený upír se rozhodl nevracet, alespoň prozatím, do Rakouska a místo toho cestoval přes Prahu až do Saska, kde se usadil v Míšni. Tam se znovu setkal se svou stvořitelkou, která ho konečně plně zasvětila do světa, jež mu byl dosud skryt. Také se konečně dozvěděl, s kým má vlastně tu čest. Jeho stvořitelka byla Christina z rodu Wettinů, tedy nejspíše jen z nějaké vedlejší větve. Právě v Míšni se zrodilo jejich hluboké přátelství, které přetrvalo i nadcházející století. Kde kdo by dokonce mohl podotknout, že to nebylo jen přátelství a nebyl by zřejmě daleko od pravdy. Nikdy však nic neohlásili oficiálně. Naneštěstí o 50 let později přišla další válka, tentokrát ještě daleko horší – první světová válka. Heinricha odvedli na západní frontu, kde však k jeho úlevě nebyl v první linii, ale sloužil opět u jezdectva, které bylo v první světové už na vedlejší koleji. Christina uprchla do Ameriky a zanechala po sobě dopis s přesnými instrukcemi, kde se setkají po konci války. Na konci roku 1918 odplouvá do USA i Heinrich. Spolu s Christinou zakládají několik různých společností, především těch na krevní transfúze (což byl Christinin velký cíl, aby potřebu zakusovat lidi zredukovala takříkajíc na pytlík s brčkem) a související výzkum. Paralelně v době prohibice provozují ilegální kasína a palírny, které jim pomáhají financovat výzkum, a začíná se formovat hydra organizovaného zločinu.
Po nástupu Hitlera k moci v Německu začíná Heinrich používat poangličtěnou variantu svého jména, a to Henry. Ke konci 21. století rozjíždí zlehka i drogový byznys a tisk falešných bankovek. Kriminální impérium již sahalo skrze různé drobné lokální buňky od východního pobřeží k západnímu. Právě na západní se Henry začal orientovat především, zatímco Christina opečovávala východ.
Velmi dlouho žil v penthousu v centru Portlandu, avšak v poslední době kolem něj začala čmuchat FBI, DEA, IRS a kupa dalších úřadů a policejních složek, a tak se rozhodl na nějaký čas uklidit někam na venkov. Vybral si nedaleké městečko La Crescent, kde si s dostatečným předstihem nechal postavit luxusní vilu na kraji města u severního lesa.
DOVEDNOSTI| Síla | 1 |
| Rychlost | 3 |
| Výdrž | 1 |
| Obratnost | 3 |
| Štěstí | 3 |
| Magický potenciál | 0 |
| Boj beze zbraně | 0 |
| Boj se zbraní |
Krátké zbraně - 3
Dlouhé zbraně - 2
|
| Sporty | 0 |
| Ošetřování | 0 |
| Opravování | 0 |
| Stealth | 0 |
| Přežití | 0 |
| Lov | 2 |
| Umění | 0 |
GALERIE-
BYDLENÍVila poblíž severního lesa.
https://i.pinimg.com/564x/a0/3c/6d/a03c6d82adfaefb5ef5814fd64769bc4.jpghttps://i.pinimg.com/564x/a8/73/5a/a8735ade81d45c04c6ca5b0db688af76.jpghttps://i.pinimg.com/564x/b8/eb/0a/b8eb0a2c60f0cb0faf693a975e1e5d12.jpgZKUŠENOST S RPGS přestávkami cca 15 let hraní všude možně, i jako tvůrce.
Předmět: Henry Strauss 
