REGISTRACE

Hráč: Goldie

Jméno postavy: Eva de Delacroix

Rasa: Upír

Datum narození: 5. 5. 1625

Zaměstnání: Učitelka historie a tance

Faceclaim: Sofia Carson

Hlavní fotka: https://www.theplace2.ru/archive/sofia_carson/img/sofia-carson-cosmopo(3).jpg
GIF: ×

Rodina:
Matka - mrtvá
Otec - mrtvý (pravděpodobně)

Starší bratři - Zvi, Thoma, Shimon, Micheáš a Marah - mrtví (pravděpodobně)
Starší sestry - Shira, Ester, Tabitha/Zara – starší sestry, mrtvé (pravděpodobně)

Piero de Delacroix – exmanžel - upír

Zajímavosti:
Od své puberty trpí nemoci, zvaná endometrióza. Kvůli tomu mívá nekontrolované bolesti v podbřišku a což jí také neumožňuje aby odnosila dítě.

Povaha:
Od malička byla spíše tichá a užívala si pozornosti jejích rodičů a sourozenců. To v ní vyvolalo určitou naivitu v okolní svět, jelikož byla zavřená většinou ve své osobní bublině. Uvnitř ní se taky probouzela určitá namyšlenost. Ale nemohla se nijak více rozrůst, jelikož do jejího života vpadly bolestivé rány, které namyšlenost a nějaký egoismus rychle zadupaly. Musela se začít starat sama o sebe a začít být více samostatná. Formovala se do určité uzavřené bubliny, kdy se začala bát o své okolí. Dokázala si ale také postavit svou hlavu a říct svůj názor. Nejednou se pohádala s bratry nebo sestrami kvůli nějaké hlouposti nebo i důležité věci. Postupem času se z ní stávala docela výbušná dívka, která občas jednala rychleji než by měla. Důležité věci si samozřejmě promýšlela, ale někdy se rozhodla z minuty na minutu. A následky zjišťovala až později. Občasná naivita v ní ale zůstala. Stále tak nějak věřila v dobro světa i když jí tolikrát sundal na lopatky. Nevzdává se a snaží se najít východiska ze všech situací, který jí život nastolí. Zvládne být také milující a pokud miluje, miluje doopravdy, čistě a věrně. Nedovede si představit, že by někdy někoho podvedla. Příčí se jí to.


Životopis:

Narození
Eva byla ve své rodině vždy nejmladší. Nedávali jí moc důvěry v to, že by se z té malé předčasně narozené brunetky někdy něco vylouplo, ale ono se nakonec vylouplo. Vždy měla kolem sebe své sourozence, takže se nikdy nemusela nějak zajímat o to co by se s ní mělo dít. Proto byla jako malá docela rozlétaná a nějak nevnímala okolní důležité věci. Prvotní ránou od reality byla smrt její matky, to nesla opravdu špatně, jelikož si s ní opravdu rozuměla. Starala se o ni jak jen nejvíc mohla. Možná kvůli tomu trochu zanedbávala své další děti, ale Eva pro ni byla vždy sluníčková. A ona byla i ve skutečnosti samý úsměv. Ale tahle rána v ní zanechala šrám, který se občas projevil její výbušnou epizodou. Od té chvíle už nebyla tak opečovávaná a musela se tak nějak začít starat o sebe. Ale pořád byla moc mladá na to aby něco sama pořádně zvládla. Obdivovala svou sestru Tabithu, která tohle všechno bezproblémově i ve svém věku zvládla. Eva byla pořád dítě.

Těžké rány reality
Všechno se najednou otočilo a Eva se ocitla ve věku její sestry Tabithy, která ale byla donucena odejít k jejich sultánovi. Moc tomu ještě nerozuměla, ale bylo jí jasné, že svou sestru nejspíš už nikdy neuvidí. Stále byla benjaminek celé rodiny, ale už to nebylo dítě. Bylo jí přes 15 let a to už se musela začít starat sama o sebe. Ale nebylo to nejjednoduší. Většinu života se o ní starali ostatní a ona teď musela stoupnout na své vlastní nohy a začít se rozhodovat co bude dělat se svým životem. Vyrůstala po boku svých sourozenců a snažila se pochopit principy světa, který byl kolem ní. Jejich rodina byla opravdu dobře zaopatřena, takže peněz měli dostatek. Ale to se jí do života nesměla vkrást další rána od reality. Spalující oheň, který jí jednoho večera probral ze spánku. V tu chvíli netušila co se děje, kolem ní byl pouze dým a narůstající teplota. Bratři v domě nebyli, jen její sestry, ke kterým se nemohla dostat, jelikož se oheň dostal až do vrchního patra a jeho spalující síla rozežrala trámy, které se propadly i s podlahou. Jedinou možností bylo vyskočit z okna. Pod okny byly roztažené „balkónky“ z pevné růžové látky, ale i tak se po dopadu jejího těla roztrhly a ona dopadla na zem. Dosedla velmi nešikovně na nohu, kterou si nějakým způsobem pochroumala. Vyvrtla kotník, nejspíš. Bolelo to a ona se snažila dostat co nejdál od spalujících plamenů, které právě zničily její domov. Netušila co se stalo s jejími sestrami, jestli je někdo zachránil nebo jestli umřely děsivou smrtí upálením ve svých vlastních postelích. Snažila se dostat někam do bezpečí a najít své bratry, kteří byli zrovna mimo město. Nedařilo se jí to a kotník bolel každým dopadnutím ještě více. Co si asi tak bláhově myslela? Že za nimi někam dojde? Že je snad najde? Hloupost. Dál to už nevydržela a musela se posadit. Na sobě měla pouze noční košili, která byla cítit po ohni a kouři. Opřela se o zeď nějakého polorozpadlého domu a únavou zavřela oči.

Cizinka
Netušila jak dlouho spala, ale probudila jí až zvláštní žena, která jí pomohla na nohy a odvedla ji do svého domu. Neposlouchala Evu ohledně toho, že potřebuje najít její bratry a potřebuje zjistit, co se stalo s jejími sestrami. Jakoby jí nerozuměla. Ale neměla tolik síly aby se jí vymanila a kotník jí opravdu bolel. Nechala se odvézt do zvláštního domu, kde bylo už předtím několik dívek. Nevypadaly špatně. Byly vlastně i dobře oblečené, jen v jejich výrazech cítila něco zvláštního. Byla přenesena do místnosti, která vypadala jako ošetřovna. Kotník měla fialovomodrý, nohy odřené a bolavé. Po ošetření se začala cítit docela dobře, ale pořád se snažila komunikovat s ženou, která jí ale neodpovídala. Rozuměla jí vůbec? Eva o tom začala opravdu pochybovat. V hlavě teď měla jen jediné. Až se jí noha zahojí, vrátí se zpátky k domu a půjde zjistit, jestli sestry přežily. Ale to by její život nesměl být jedna rána za druhou. Na druhý den, když ležela v pokoji a sledovala strop, dovnitř vešla ona žena a dva muži. Nevypadali vůbec příjemně a Eva se samozřejmě lekla, ale kotník na tom ještě nebyl nejlépe, proto neměla šanci utéct ani se jakkoliv bránit. Chytili ji a i přes její výkřiky ji odvedli. Ocitla se v divném povoze, bez toho aniž by věděla kam se dostane. Přes okýnko viděla jen dívky z onoho domu jak se na ni s lítostí dívají. Ví ony snad, kam jede? Proč jí nic neřekly, proč ji jakkoliv neupozornili? Třeba nemohly, nesměly. Cesta byla hrbolatá a děsivá. Netušila kam jí vezou. Byla jí zima i přesto, že byla konečně normálně oblečená a měla i boty. Už jen ten pocit toho, že její osud je v cizích rukou jí děsil. Po několikadenní jízdě byla násilím vytažena z vozu. Ostré světlo kolem ní jí doslova oslepilo. Kde to byla? Snažila se vyvodit z rozhovorů, kde se to ocitla. Nerozeznala název města, ale ve vzduchu cítila slaný nádech moře. Takže ji převezli někam k moři. O pár chvil se dozvěděla, že byla prodána. Prodána do vlastnictví muže, který sbíral zvláštní dívky. Netušila, čím byla zvláštní zrovna ona, ale od téhle chvíle se stala jeho. Nerozuměla tomu. Je teď otrokyní nebo jeho ženou, jako to má sultán? Jako musela odejít její sestra Tabitha?

Útěk
Dny se jí slévaly do týdnů a týdny do měsíců. Uběhlo několik let a Eva ve svém pokoji sama oslavila 25 narozeniny. Neskamarádila se s nikým, stáhla se spíše do sebe a poslušně plnila rozkazy. Jelikož zjistila, že pokud něco neudělá tak jak má, přijde trest. A tresty bývaly většinou velmi bolestivé. Po několika letém trýznění zjistila, že se dívkám kolem ní rodí děti, ale ona i přes očividné pokusy neměla tu možnost. Byla za to vlastně ráda. Tak nějak si představovala, že se jednou zamiluje a bude mít dítě s někým s kým bude chtít. Možná nad ní někdo držel ochranou ruku a tím ji chránil, alespoň tímhle způsobem. Několikrát se snažila utéct, ale všechny její pokusy byly zničeny. Buď jí někdo prásknul a nebo to jednoduše nevyšlo. Ale měla další plán. Zjistila si, kdy z města odplouvají lodě obchodníků. Při procházkách okolo mola a přístavu si všímala pravidelnosti jejich návštěv. Dovážely různé věci, především hedvábí z jiných zemí a potraviny, které se u nich nedaly vypěstovat. Ananasy, jak ona milovala ananasy. Proto se jednoho večera rozhodla, že to udělá. Buď to vyjde a nebo přijde trest. Jiné možnosti ani nebyly. Oblékla se do tmavých šatů a dlouhého kabátu s kapucí aby splynula se šerem okolo ní. Do malé tašky si zabalila jen vodu a nějaké jídlo na pár dní. Věřila, že to zvládne. Rychle se proplížila ven z domu a zamířila k přístavu. Běžela tak rychle co jí nohy stačily. Už se blížila k přístavu, kdy na okamžik nedávala pozor a čelem narazila do něčí postavy. Vyděšeně zvedla oči a spatřila cizího muže. Mladíka, který nevypadal nebezpečně. Její srdce tlouklo tak rychle, že jí málem vyskočilo z hrudníku. Beze slova se rozeběhla dál. Skočila na loď, kterou měla vyhlídlou a schovala se za prázdné sudy. Měla v plánu v nejvyšší nouzi do jednoho vlézt a tak přežít cestu bez toho aniž by ji někdo uviděl. Musela si zakrýt dlaní ústa aby nešel slyšet její rychlý dech. Loď se ale začala pohybovat ze strany na stranu tak, jak po ní začali námořníci chodit. Kousek od sudů uviděla stín, který se rychle přibližoval. Jakmile spatřila onoho mladíka, do kterého předtím narazila s prosebným výrazem ve tváři se na něj podívala. Mladík zahlásil, že na lodi je čisto a můžou vyrazit. V tu chvíli by ho objala, kdyby to šlo.

Proměna
Přežila tak cestu po moři. Netušila, kam přesně jedou, ale bylo jí to jedno. Potřebovala se dostat pryč z místa, které jí přinášelo jen bolest a smutek. O své rodině do té doby neslyšela, takže předpokládala, že všichni zahynuli v ohni a bratři se o ni přestali zajímat. Nebo si jednoduše mysleli, že tam umřela taky. Před zakotvením k ní přišel mladík, který se představil jako Piero a řekl jí, aby počkala, že jí odsud dostane. Nevěděla, zda mu může věřit, ale co jiného jí tak zbývalo? Zůstala proto schovaná za sudy a čekala na signál. Ten o pár minut později přišel a ona se mohla vysmeknout mezi sudy na molo. Jakmile byla z lodi pryč, byla na bezpečném místě. A mohla jít kam jen chtěla, ale kam mohla jít? Nevěděla ani v jaké zemi je. Začala se proto procházet po přístavu a poslouchala lidi okolo. Nikomu nerozuměla ani slovo, všichni mluvili tak zvláštně. Trochu vtipně, jakoby měli v krku nějakou přepážku a to samé i v nose. Po chvíli procházení se posadila na lavičku a zadívala se na moře. Tentokrát byla opravdu svobodná a mohla dělat co jen chtěla. Zavřela oči a jen si užívala ten pocit, že za ní nestojí děsivý muž, který jí může za neposlušnost potrestat. Probudil ji z přemýšlení až zvláštní hlas. Známý hlas. Piero. Řekl jí, že pokud nemá kam jít, může zůstat u ní. Že má pokoj navíc. Netušila, proč je na ni tak moc hodný, ale souhlasila. Možná byla naivní a nebo měla mořskou nemoc, která se projevila zatemněním mysli. S Pierem strávila nějaký čas. Docela si rozuměli. Zjistila, že se dostali do Francie. Přesněji do Callais, velkého obchodního města, přes který projíždělo nespočet obchodních lodí. Piero, který jezdil i do Osmanské říše, znal její jazyk, proto si jako s jedním z mála mohla povídat. A možná to ji přesvědčilo. Byl jediná pevná půda pod nohama, která jí zůstala. Zamilovali se do sebe a ona pomalu začala zjišťovat, že Piero není jen tak obyčejný. Od začátku jí přišel zvláštní, ale až po nějaké době pochopila, co se to děje. Piero byl upír. Někdo kdo dokáže žít navěky a může jí tenhle dar předat. A v Evě se nejspíš probudila zamlklé sebedůvěra a potřeba si něco dokázat. Chtěla to, chtěla být taky něčím víc. Pokaždé když se podívala do zrcadla, viděla sebe jako malou holku, nejmladší z domu a nebo dívku, která byla pod hrůzovládou muže. A to už nechtěla nikdy zažít. Chtěla být svým vlastním pánem. Piero jí proto dal vypít své vlastní krve a poté jí na místě zlomil vaz. Nebolelo to, poslední co si pamatuje je pouze zvuk křupnutí a poté byla jen tma. Probudila se s obří bolestí hlavy, ale co bylo ještě větší byl její hlad. Piero měl však všechno nachystané, dal jí okamžitě napít lidské krve a tím její proměnu dokončil. Začala se každým dnem cítit lépe a lépe. Musela se však naučit jak s tím fungovat. Naučit se, že nejde vyvraždit půlku města a musí si dávat pozor na prozrazení. Líbilo se jí to, zamilovala si své nové já snad okamžitě.

Strasti lásky
Milovala Piera a tak se vzali. Měli klidnou obyčejnou svatbu, kde byli jen oni dva. Slíbili si lásku a řekli si své sliby. Žili spolu docela poklidně nějaký čas. Ale po nějaké době začala zjišťovat že Pierovi do života něco chybí. Chybělo jí to taky, ale možná na to tolik nedbala. Piero chtěl dítě, chtěl někoho komu bude moci poté předat svůj obchod s hedvábím. I po několikaleté snaze zjistili, že to jednoduše nejde tak lehce jako u jiných osob. Eva si v tu chvíli vzpomněla na děti dívek z minulosti. Kdy se i onen muž snažil, ale ona stále nemohla počít. Vzpomněla si také na své bolesti, které jí ochromovaly. Teď sice nepřicházely, ale stále podvědomě cítila, že s ní něco není v pořádku. Šla proto na kontrolu, kde jí byla řečena děsivá diagnóza. Endometrioza. Sice pozastavena její proměnou, ale stále byla nenávratně poškozena. Piero to nesl těžce, ona zase tak moc ne. Nějakým způsobem to očekávala a smířila se s tím už v dobách jejího otroctví. Piera milovala, ale cítila, že on se každým dnem od ní oddaluje. Cítila jak od ní pomalu odchází i když s ní stále byl. Nedokázala se na něj dívat. Nechtěla mu ubližovat. Věděla, že on chce rodinu a proto se rozhodli, že se rozejdou. Nerozešli se ve špatném, zůstali přáteli. Ale buďme upřímní, jak reálné je aby dva lidé, kteří se milovali zůstali i po rozchodu přáteli? Mizivá. Nemohla zůstat ve Francii, proto se snažila najít místo, kde by mohla někde začít odznovu. Její další začátek. Její život je snad jeden velký začátek.

La Crescent
Po větším zkoumání našla místo v Americe. O Americe se odpradávna říkalo, že je to země splněných přání! A třeba by se jí to podařit mohlo. Ale nemohla se odstěhovat jen tak bez ničeho. Když žila s Pierem snažila se ze sebe něco udělat. Ale byla stále opitá tou mocí upíra a byla zabezpečená. Teď to ale znamenalo, odtrhnout se od všeho a začít znovu a sama. Proto nastoupila na univerzitu, kde začala studovat historii. Odjakživa také milovala tanec. Historie ji šla, defakto v určité části historie i žila a tanec jí šel od srdce. Všechno zvládla bravurně a tím se zvládla stát mladou učitelkou. Chtěla učit menší děti. Možná si tím kompenzovala ten fakt, že nikdy nebude moci otěhotnět. Mít kolem sebe děti alespoň takhle. Po vystudování konečně nastal čas. Sbalila si většinu svých věcí, které akutně potřebovala a odletěla do Ameriky, rovnou do La Crescent. Tohle město na ni dýchlo magií jen co vystrčila hlavu z letadla. Najednou v sobě ucítila určitý klid, který necítila ani při útěku z Osmanské říše. Ještě před odletem si našla menší podkrovní byt, který by si mohla sama zařídit díky naspořeným penězům a záhy na to si našla i práci v místní škole.


Dovednosti:

SÍLA 1 (-3)
RYCHLOST 1 (-3)
VÝDRŽ 1 (-3)
OBRATNOST 3 (-19)
ŠTĚSTÍ 3 (-19)
MAGICKÝ POTENCIÁL 3 (-19)
SPORT 2 (-9)
UMĚNÍ (tanec) 3 (-19)
MAGIE: ELEKTŘINA 1 (-3)


Galerie:
https://i.pinimg.com/564x/fb/bf/74/fbbf74b4af123831eed45633032ca72c.jpg
https://i.pinimg.com/564x/90/60/54/9060545b2b27f4f39252a8df7e2b5cd8.jpg
https://i.pinimg.com/originals/58/ce/b0/58ceb04bc855b70aad22bd586d52769f.gif
https://64.media.tumblr.com/0b5e78f0abfa9c209e2a2f49b99529ae/6954c8fbe1594c79-be/s1280x1920/ad47feb2b9dddc675086b09c6973575782db6815.gifv
https://64.media.tumblr.com/cc0f9152a50a87ff09904d251a908096/5140931e8f947892-4e/s400x600/cd65cf457b111bd4d0a8fb28ba157468475d7c00.gifv


Bydlení:
Eva si našla nenáročný loftový byt. Dole je větší prostor, který používá k nacvičování tanečních choreografií. Menší kuchyň. Zapadlá koupelna, kde je jen sprchový kout, umyvadlo a oddělený záchod. Klidný prostor pro odpočinek, kde je kožený gauč a středně velká televize. Není to nic extra velkého, ale pro její začátek v novém městě je to něco, co vypadá jako největší sen.
https://i.pinimg.com/564x/a1/df/70/a1df70debc5161090119d6d66715f18e.jpg

Zkušenosti:
Kdysi dávno real life rpg, které ale neskončilo zrovna nejlépe (bad komunita). Po dlouhé době přidána na Lighthill, kde jsem už asi rok. Za svou nejlepší postavu mám napsáno skoro 300 příspěvků. Většina se pohybuje okolo 600 – 1000 slov.